Foto
Město Pohár Rozhovor

Dominik Zemko: Moje máma chytá líp než já

Rozhodl jsem se, že se pro rozhovor týdne zaměřím na Pohár APF a už pomalu i na jarní část sezóny venkovních soutěží. Oslovil jsem tak svého kolegu v bráně. Dominik Zemko, který chytá v poháru APF i ve 3.B třídě za FC Zmar a hostuje za Faurecii a STB. Navíc dostal laso i do kraje a zřejmě v následujících zápasech nastoupí za Oranjes. Dominik se narodil na Štědrý den, je mu 23 let a futsal hraje dva roky. Co nám na sebe a svůj tým prozradil? Přečtěte si rozhovor týdne.

 

Jak ses dostal k futsalu?

Vlastně jsem se k němu dostal až tady v Plzni. Do té doby jsem hrál jen fotbal. Tři roky jsem měl vynucenou pauzu, kvůli zranění kolene. Pak jsem navíc šel na vysokou školu do Prahy. Potom jsem se přestěhoval do Plzně. A spolužád ze střední školy mi přivedl na první trénink Zmaru.

Kde jsi začínal s fotbalem?

V Plané. Dokonce můj první trenér byla moje máma. Za to jí moc děkuji.

Tebe fakt trénovala „tvoje máma“?

Nás bylo dost kluků co chtěla fotbal hrá, ale v Plané nebyl žádný trenér. Moje mamka fotbal hrála. Byla taky v bráně, takže geny pro chytání mám. Možná chytá líp než já. (smích) Jednoho dne se naštvala a začala nás mladý haranty trénovat. Teď to beru tak, že se obětovala, abych já a kamarádi mohli hrát fotbal. Je skvělá.

Jaký jsi měl futsalové začátky?

Bylo to na začátku vyloženě o přístupu. Kdo někdy viděl hrát Zmar, tak ví, že jsem to nemohl brát příliš vážně (smích). Do prvního zápasu jsem šel s tím, že se chodí udělat jen žízeň. První gól jsem dostal přes celé hřiště a tam jsem pochopil, že je něco špatně. Ten den jsem si zjistil o futsalu víc a pak už to šlo. Propadl jsem tomu.

Co jsi dělal pro zlepšení svého chytání?

Sledoval jsem videa na Youtube. Byl to základ, ale co nakoukáš, musíš i někde i vyzkoušet. Takže jsem přesvědčil svoji přítelkyni, aby po mě házela věci (smích). V Liticích jsem s ní chodil do Škodalandu a tam házela tenisáky a futsalové míče.

Chodíš brankářské tréninky. Vidíš na sobě nějaké změny?

Je to super. Musím zmínit Dana Klečku, který se tomu věnuje ve svém volném čase a trénuje dřeváky (smích). Je důležitý mu poděkovat za jeho práci. Jinak věřím, že se to projeví, ale zatím se to úplně neprojevilo. Určitě z dlouhodobého hlediska to poznat bude.

Tvoje silná a slabá stránka?

Slabou ti neřeknu (smích). Silná stránka? Kluci ze Zmaru by řekli obrana.  Já si myslím, že je to čtení hry, to jsem si přenesl z fotbalu.

Dva roky hraješ za Zmar. Jak hodnotíš ten tým?

Venkovní soutěž nám jde. Máme sílu v managementu. Myslím tím příchod hostů do Zmaru. V poháru se projevuje to, že nejsme moc technický tým. Máme výhodu, že se dokážeme přizpůsobit jakémukoliv stylu soupeře. Takže když proti nám nastoupí někdo a neumí kopnout do míče, tak je to holomajzna neskutečná. Když nastoupí tým z jedničky, dokážeme s ním udržet krok.

Jak vůbec bereš rozdíl hala a venkovní hřiště?

Hala je určitě lepší. Vzhledem k mojí velikosti jsem typem co se nechává trefovat. Hala je i lepší na to, že se sklouzneš. Venku to brankářům na tom písku klouže blbě. Výhoda je, že venku nejsou stropy. Občas mám totiž výhozy i výkopy dost vysoké. (smích)

Máš hodně vychytaných nul. Je to o obraně?

Dám příklad. Na podzim zápas proti Hurikánům. Výhra 1:0. Oni oba dva poločasy na naší polovině a více jak 40 střel. Takže já si nemyslím, že je to o obraně. Vždy je to, vyhraje se = dobrá obrana, prohraje se = brankář nepodržel. (smích)

Tipuješ někoho na letošního vítěze Poháru APF?

Určitě musíš říct někoho, kdo nás hrozně vypráskal. (smích) Vítězem mohou být Kojak, Jerigo, Palasio. Spíš však řeknu, kdo mi překvapuje ve výsledcích. Je to tým STB a pak i Fighters.

Rukavice, nebo bez?

Přišel jsem z fotbalového prostředí a tak jsem začínal s rukavicemi. Teď už chytám bez nich. Je důležitý mít cit v rukách. Dokážu pochopit, že kluci chytají v rukavicích. Je to taková ta jistota a sebevědomí, ale mi egoisti rukavice nepotřebujeme. (smích)

Jaký je Zmar jako tým?

Náš tým je spíš jedno velké těleso. Nehrajeme si na to, že jsme kamarádi a jsme na sebe často zlí. Na tom stavíme naše přátelství. A až budou číst tyhle řádky, tak si určitě hodně vyslechnu.

Hodně se podporujete, nebo někdo na zápas něco upeče. Jak to u Vás funguje?

Takový kolektiv jsem nezažil. U nás to dělají hlavně ženský. Prostě třeba na náš zápas přišla přítelkyně Michala Malého a přinesla dobrovolně lasagne. Ona bude určitě tvrdit, že to tak nebylo, ale přinesla je opravdu dobrovolně.  Žijeme spolu všichni i mimo futsal. Hrajeme společně i deskové hry.

Jarní sezóna je za dveřmi. Jak si myslíš, že to pro Zmar dopadne?

Mám teď porovnání s dvojky kde hostuji a musím říct, že tam ještě herně nejsme. Musíme ještě zabrat.  Jaro vyhrát a postoupit. Bude však těžký hrát ve druhé třídě, ale jestli se tam dostaneme tak to tam přetrpíme. Když budeme prohrávat, nebudeme trpět. To se spíš pohádáme u deskovek, nebo chvilku nebudeme mít rádi, ale jeho žena pak upeče lasagne. (smích)


Autor: Michael Sinkule
Foto: Petra Kolegarová